Historie vzdělávání
Historie školství v Kosově Hoře je úzce spjata s dějinami celé obce a odráží proměny českého školství od 18. století až do současnosti. Významným mezníkem se stal školní rok 1826–1827, kdy bylo slavnostně zahájeno vyučování v nové školní budově čp. 85.
Tím skončilo dlouhých 65 let provizorní výuky, která probíhala po zbourání původní farní školy stojící v místech dnešní fary. Náhradou se tehdy stala stará panská vinopalna na dolní části náměstí, pozdější dům čp. 22.
V době před vznikem nové školy ještě nebyla školní docházka povinná. Majitel panství rytíř Václav Vojtěch Karvínský z Karvině a Orlové investoval roku 1761 především do přestavby kostela a fary, a proto se otázka nové školy dlouho odkládala. Přesto právě v tomto období začaly vznikat první základy moderního školství. Dne 6. prosince 1774 vydala císařovna Marie Terezie Všeobecný školní řád, který upravoval fungování triviálních, hlavních a normálních škol. Školství bylo určeno dětem od šesti do dvanácti let, avšak zejména na venkově zůstávaly podmínky velmi špatné. Chyběly školní budovy, kvalifikovaní učitelé i dostatek finančních prostředků. Výuka často probíhala v nevhodných prostorách a děti docházely nepravidelně.
Zásadní změna nastala po roce 1818, kdy kosohorské panství získal Karl Neumann. Na rozdíl od svých předchůdců měl o rozvoj obce i vzdělávání skutečný zájem. Právě jemu je připisována hlavní zásluha na výstavbě nové školy, na které se podílely také obce celého školního obvodu. Nová patrová budova byla na svou dobu mimořádně moderní. V prvním patře se nacházely dvě prostorné učebny a v přízemí byt učitele i menší byt podučitele.
V širokém okolí Sedlčanska šlo o výjimečnou stavbu.
Budova školy čp. 85 byla větší než fara a společně s místním zámkem se stala dominantou obce. Prvním učitelem nové školy byl Bartoloměj Fillas, který již od roku 1811 vyučoval
v provizorní škole na náměstí. Pomáhal mu podučitel Josef Havlín. Podle matrik bývalo
v každé třídě zapsáno více než 150 dětí, skutečná docházka však byla mnohem nižší. Děti
z okolních vesnic často nemohly v zimě docházet několik kilometrů pěšky a starší děti musely pomáhat při práci na poli nebo ve službě u sedláků. Především dívky měly ke vzdělání omezený přístup a ještě na počátku 20. století byla řada venkovských žen negramotná.
Nová škola výrazně přispěla k rozvoji Kosovy Hory. Počet domů se během padesáti let téměř zdvojnásobil a obec se rozrůstala. Karl Neumann prodal panství k 1. lednu 1837 rodu Mladotů za 195 000 zlatých stříbra. V té době měla Kosova Hora již 112 domů a téměř tisíc obyvatel, z nichž přibližně čtvrtinu tvořili židé.
Další významná změna přišla roku 1849, kdy byly zrušeny vrchnostenské úřady a správu převzal stát. Školní docházka se postupně zlepšovala a vzdělávání získávalo modernější podobu s menším vlivem církve. Počet žáků však rychle narůstal a původní školní budova přestávala kapacitně dostačovat. Proto byla roku 1864 rozšířena směrem na východ o třetí učebnu. Školní obvod byl velmi rozsáhlý – zahrnoval například Lhotku u Sedlčan, Sledovice, Šebáňovice, Hodětice, Hradišťko, Vysokou i Bezmíř.
Druhá polovina 19. století přinesla další důležité změny. Roku 1869 byl vydán zákon o povinné osmileté školní docházce. Počet žáků pravidelně docházejících do školy se zvyšoval a třídy byly stále přeplněné. Budova školy byla navíc po více než padesáti letech intenzivního provozu ve velmi špatném technickém stavu. Roku 1879 proto proběhla rozsáhlá oprava pod vedením zednického mistra Náhlíka z Prosenic. Budova byla stažena železnými pásy, opraveny byly stropy, okna i střecha. Železné kotvy na západní stěně byly viditelné až do generální rekonstrukce v roce 2020.
Ani čtyři učebny však nestačily rostoucímu počtu žáků. Proto došlo roku 1889 k zásadní přestavbě školy, při níž vznikl nový trakt s okny orientovanými na jih. Škola tak získala podobu, kterou si obyvatelé Kosovy Hory pamatovali až do roku 2020. V této době sílilo také české národní obrození a postupně zanikala místní německá židovská škola. Počet jejích žáků se z původních 130 snížil natolik, že k 1. září 1900 zůstalo pouze 28 žáků. Téhož roku byla dokončena také nová škola v Prosenicích, která částečně ulevila přeplněné kosohorské škole.
Na přelomu 19. a 20. století se začalo uvažovat o další školní budově. Plánovaná stavba na místě dnešní školní zahrady však musela ustoupit výstavbě chudobince čp. 153 v roce 1910 a následně i událostem první světové války. Po válce obec rozhodla o přestavbě této budovy na školu. Roku 1923 byla dokončena nástavba patra a vznikly zde tři nové třídy, kabinet a ředitelna. Později se budově začalo říkat „malá škola“. Po druhé světové válce došlo k výměně funkcí obou budov – z budovy čp. 153 se stala škola národní a z budovy čp. 85 škola měšťanská.
Významným rozšířením školního areálu se stala také tělocvična vystavěná brigádnicky rodiči žáků v „Akci Z“, otevřená v roce 1980 a modernizovaná roku 1999. Další navýšení školních prostor nastalo roku 1996, kdy byla znovu zavedena devítiletá povinná školní docházka a zároveň se snížil maximální počet žáků ve třídách na 32. Pro potřeby výuky byla využita i budova dnešního obecního úřadu čp. 45, kde vznikly dvě třídy prvního stupně. Objekt byl po restituci vrácen rodině Poláčkových, která jej roku 1998 prodala obci. V té době se však začal projevovat opačný problém než v minulosti – počet dětí postupně klesal a škola začala řešit nedostatečné naplnění tříd.
Novou etapu historie školy přinesla rozsáhlá rekonstrukce budovy čp. 85 realizovaná v letech 2017–2019 v rámci projektu „Vybudování odborných učeben v ZŠ Kosova Hora“. Díky podpoře Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) vzniklo moderní a kvalitní zázemí odpovídající potřebám současného vzdělávání. Právě tato rekonstrukce umožnila sjednotit výuku všech žáků do jedné budovy. Po dlouhých desetiletích tak přestala být využívána budova čp. 153, známá jako „malá škola“, a výuka všech tříd dnes probíhá v historické budově čp. 85. Rekonstrukce přinesla modernizaci odborných učeben, zlepšení technického stavu budovy i vytvoření kvalitního prostředí pro vzdělávání žáků a práci pedagogů. Historická budova školy tak vstoupila do další etapy své existence – s respektem k tradici, ale zároveň připravená na potřeby moderní školy 21. století. Zůstává tak i nadále živým místem vzdělávání dalších generací žáků.
