Historie vzdělávání v Kosově Hoře

Základní škola Kosova Hora má v současnosti dvě historické budovy, ve kterých probíhá nepřetržitá výuka žáků z obce a spádových vesnic. Budova čp. 85 byla r. 1826 postavena na konci osady pod patronátem majitele panství rytíře Karla Neumana jako patrová dvoutřídní škola s byty pro učitele a podučitele. Dnes se jedná o západní křídlo pozdějšího komplexu budov a přístavků, v jehož horních třídách probíhá výuka nepřetržitých 190 let.

Historie osady i kosohorské vzdělanosti sahá pravděpodobně až do dob románských. Románské zdivo a románské okno ve východní části kostela posouvají počátky osídlení daleko před r. 1272, ze kterého pochází první písemná zmínka o hornické osadě Kosova Hora a pánech z Landštejna, kteří ji vlastnili. Nositelkou vzdělanosti byla v té době výhradně církev, především kostely a kláštery. Hlavním motivem byla znalost základů křesťanské víry a bible, s tím ale souviselo čtení, psaní a zpěv.

Prosperující hornická osada měla již kolem r. 1300 velký gotický kostel a štědře dotovanou farnost. Majitel místního panství Vilém z Landštejna dosáhl v letech 1320 až 1345 vysokých zemských úřadů, např. byl zemským soudcem, hejtmanem a purkrabím. I další Landštejnové , kteří již používali predikát „ z Kosovy Hory“, byli velmi vzdělaní a jistě dbali o jakési vzdělání vybraného okruhu svých poddaných.

Farní školu můžeme zde předpokládat v dobách Karla IV. To již kněží museli mít vysokoškolské vzdělání na teologické fakultě Pražské univerzity, aspoň s titulem bakalář. Farnost vedl plebán, který měl k dispozici kaplana. O významu kosohorské farnosti svědčí, že o ni pečovali i páni ze sousedního Hrádku, později Červeného Hrádku. Tak se stalo, že do Kosovy Hory byl dosazen plebán šlechtického původu Litold ze Šprymberka v r. 1367. Do husitských válek byli na farnosti dva kaplani, kteří společně s plebánem nepochybně provozovali farní školu.

Hned po smrti M. Jana Husa došlo k úpadku městečka, přechodu farníků k husitské víře a později i k opuštění místní tvrze panstvem. Rozkvět osady začíná r. 1474 s příchodem pánů z Říčan. Jelikož dbali na rozvoj panství i farnosti, vzdělání nemohlo zůstat stranou. Jan z Říčan zde vládl téměř 50 let. Vybudoval honosný renezanční zámek a s největší pravděpodobností i školní budovu před r. 1600. Pak následovaly pro Kosovu Horu ty nejhorší časy úpadku až zkázy. Vše začalo bitvou na Bílé hoře, kde Říčanští byli na protestantské straně. Následná třicetiletá válka a řádění švédských vojsk degradovaly městečko na zuboženou ves. V té době jistě nemohlo dojít k výstavbě školy. Škola zde ale určitě byla. Ve farní kronice je r. 1652 podepsán: „František Paleček Neveklovský, ten čas kantor v Kosově Hoře.“ Současně víme, že též probíhalo vzdělávání místní židovské komunity. Berní rula uvádí r. 1654 osadníka: „ Jarolín Kantor, jest českej žid, děti učí.“ Dalším zápisem z této doby je: „ 14. listopadu r. 1670 k polednímu vyšlehl oheň u jednoho Žida. Při velkém větru vyhořelo několik domů, také fara a škola.“

Až nedávno objevený plán centra městečka z r. 1727 upřesnil, kde se fara a škola nacházely. Obě stály v místě dnešní fary u hlavní cesty, tehdejší zemské stezky, před hřbitovní zdí. Kolem kostela byl starý hřbitov, škola stála blíže k náměstí, fara od ní východním směrem.

Tato první zakreslená školní budova byla odstraněna v době barokní přestavby Kosovy Hory kolem r. 1760. Místo školy a staré fary dnes máme novou faru z r. 1761.

Škola pak byla zřízena v rozšířené staré vinopalně na jižním okraji náměstí čp. 22. To už péči nad vzděláním přebíral „stát“, který uzákonil povinné vzdělání od r. 1774. Dětí v obvodu školy bylo mnoho a prostory školy zcela nevyhovující. Neúnosný stav vyřešila až nová školní budova z r. 1826. Další budovou pro vzdělání byla dvoutřídní židovská německá škola dokončená r. 1858, zaniklá r. 1900.

Kosova Hora se však prudce zvětšovala, a ani časté přístavby budovy čp. 85 nestačily pro vysoký počet žáků, kteří navíc museli navštěvovat školu 8 let místo dřívějších šesti. Již r. 1911 byl zakoupen pozemek pro výstavbu nové školy, dnešní školní zahrada. Obec však odstranila starý „chudobinec“, stával pod školou u silnice, a vybudovala nový čp. 153, dokončený r. 1910. Přípravy na výstavbu nové školy narušila I. sv. válka a k výstavbě pak již nedošlo. Ze zrušené židovské školy však přešlo 130 žáků do školy katolické, a ačkoliv spádové obce vybudovaly svoje malotřídní školy (Prosenice, Hodětice, Vojkov), kosohorská škola kapacitně nestačila. Bylo přikročeno ke zřizování „poboček“, například v domě učitele Jana Synka.

Až roku 1923 byl pro potřeby měšťanské školy přestavěn teprve 13 let starý chudobinec. V čp. 153 tak vznikla zatím poslední školní budova. Došlo ke zvýšení budovy o 1 patro, k rekonstrukci přízemí a zřízení kreslírny a kabinetu. O nevhodnosti budovy svědčí i skutečnost, že postrádala vnitřní WC. Sociální zařízení bylo přistaveno až roku 1933. Bezmála sto let se tedy učí v tzv. „malé“ a „velké“ škole, které jsou od sebe vzdáleny přes 200 metrů. Poslední velkou přístavbou byla školní tělocvična, uvedená do provozu r. 1980 a přestavěná r. 1999.

Mgr. Jiří Němec

Kosova Hora 10. 11. 2016